Komentář pořadatele:

Komentář - 43. ročník Běhu na Býčí skálu

Termín závodu: 10.12.2005
Pořadatelé: Ivo Doušek, František Nemetz a Libor Zřídkaveselý s přáteli.
Podmínky: kolem nuly, slunečno až polojasno, celkem optimální podmínky pro běžce,
i rozhodčí tentokrát přežili. Mezi Soběšicemi a Útěchovem sníh a zmrazky, jinak zlatý.
Délky tratí: 30 km, 15 km.
Trať: tradiční - start a cíl v "Zamilcu" (retenční nádrž v Řečkovicích), trasa obou závodů po lesních cestách přes Soběšice do Útěchova, tam otočka patnáctky, třicítka pokračuje do Adamova a po rovinaté silnici k Býčí skále, tam je otočka a stejnou cestou zpět.
Obtíže trasy spočívají v délce a zejména v převýšení.
Charakter závodu: přes veškerou snahu pořadatelů uspořádat přátelský kondiční běh s jen lehkou dávkou závodění (bez startovních čísel, bez startovného a kontrol na trati) se nám to opět vyvinulo v bojové střetnutí sto tří borců se značně nerovnými šancemi (od 12 do 65 let).
Přispěli k tomu i hodní sponzoři: Firmy VIPA, Norwell, Levron, Axon, Galant, Miltom a další se postaraly o ceny pro všechny, kdo si pro ně přišli na vyhlášení. Vítěz tradičně bral pětistovku (Aleši, nezapomeň to zdanit!).

Poznámky:

Několik týdnů před dnem D mi Tomáš Rusek řekl, že do Brna svolal sraz ultramaratonců tak, aby si mohli zaběhnout třicítku. Tím v mých očích dostal letošní běh nadbrněnskou dimenzi. Proto se do propozic dostala i možnost přihlásit se dopředu mejlem. Využilo ji asi patnáct lidí, dobrý. A hned asi druhej mne šokoval - bydliště bylo Turku, Finsko. Takže i nadčeská dimenze! Sice to byl "jen" český student tam žijící, ale přesto… To jsem ještě netušil, že přijdou i dva Angličani a několik tradičních účastníků ze Slovenska.

Sešlo se rekordních 103 běžců, jako obvykle i slušný počet žen a dívek. Na Býčinu - tedy na třicítku - se nahlásilo 46 lidí, na 15 skoro šedesát. Ten počet na 30 byl trošku dán zmíněnými ultramaratonci, v každém případě je to počet rekordní. Ale šlo to ještě dál - cestou se několik běžců rozhodlo změnit z 15 na 30 - to je dovoleno, takže na Býčinu šlo nakonec 51 kousků!

Na startu jsem všem doporučil, aby si udělali osobák, že takový podmínky ještě nebyly, a odjel jsem před Útěchov, asi kilák před otočku patnáctky, těsně před poslední stoupáček. Vzal jsem si foťák a šel čekat čelo, v podstatě Dana Orálka, má teď formu jako hrom. K mému překvapení před ním běžel mně neznámej borec, Dan patnáct metrů za ním. Pak pauza, Palko, a už se to trousilo, pro mne v překvapivě velkých intervalech.

Kousek za nejlepšíma první žena - Iva Martincová, lehounce, další žena/dívka už Karolínka Palková (za týden po závodě slaví dvanácté narozeniny!!!), kousek za ní dvě orienťačky - reprezentantky. Nestačil jsem se divit. Její maminka prozradila, že se Karolínka na Býčinu těší vůbec nejvíc. Co bude běhat, až bude velká?


Chvílema to bylo i po sněhu, ale většinou bylo pod nohama čisto

Pak běžel zpátky ten rychlej borec, s kopce přímo letěl, dlouho za ním se začali vracet další patnáctkáři, ještě chvíli jsem fotil obousměrnej provoz a sjel dolů do cíle, ale rychlýho už jsem nestih, už stačil odjet. Byl to Nick Barrable, Angličan, běhající orienťáky za Teslu Brno. Krásnej čas, krásnej výkon. 55:01! Druhej Adam Chromý, orienťák ze Žabovřesk, jehož ročník narození 1988 už letos nešokuje tolik jako když to vyhrál předloni. Třetí a čtvrté místo triatleti - Vláďa Pospíchal a Mirek Podborský.

Tohle je ten rychlík - Nick Barrable/Tesla Brno

Vůbec se na patnáctce zase promítlo mládí - podívejte se na ročníky narození. Už mně to ale nebaví komentovat, smířil jsem se, prostě to uběhnou a starší ročníky těžce bijou. Na čestným místě se mezi nimi umístil Pavel Smejkal (ročník 57, čas 1:04:59), ale ten si dost vyťal - v cíli si velmi těžce vzpomínal na svoje jméno, museli jsme mu napovídat. V ženách se několika již větším běžkyním podařilo s kopce předstihnout Karolínku, vyhrála Zdenka Stará z Tesly.

Mezitím se třicítkáři dostali do Adamova - tam Karel Zadák mladší (kterej si den předtím zvrtl nohu při pinecu, takže neběžel) zařídil občerstvovačku, to bylo navíc, vypilo se tam deset litrů čaje, díky Karle! Oficiální občerstvení bylo na obrátce na Býčině, tam první Dan Orálek s náskokem dvou minut, ale neběžel tak lehce jako druhej Aleš Palko. Kousek za nimi dalších několik dobrých, s nimi strašně brzo i Ivana Martincová, pak už se intervaly zvětšovaly. 

Z pohledu Jirky Komínka,šéfa občerstvovačky na Býčí skále, se ovšem těch padesát lidí vešlo do natolik krátkýho intervalu, že tam byl fest šrumec, přibíhaly celé skupinky. Pak, když už to balili, přiběhly dvě dámy - Dáša Dvořáčková a Jitka Kuglerová. Ty se na otočce v Útěchově nějak buďto domluvily nebo naopak zmátly - a daly si třicet! Pěkné! V čase 3:30: a v pohodě…

Ale dál. V Adamově stále vedl Dan Orálek, Palko, orienťák Heczko (to je ten z Finska), blízko za nimi Tom Ondráček. Tomu ale v kopci do Útěchova došlo, zpomalil, podle vlastních slov se posral, pětkrát nemohl, ztratil kontakt se špičkou. Když to pak vykládal v cíli, vzpomněl Franta Nemetz, hlavní rozhodčí, příhodu z dřívějších dob. V Útěchově se odedávna láme chleba, skoro tříkilákovej kopec od dvacátýho kilometru (Adamov - Útěchov) je maso. Nějakej běžec měl kdysi v Útěchově totální žaket, spatřil paní, jak zacházela do jednoho domu, on k ní došel, vešel dovnitř, za stůl, zeptal se "máš čaj?" ona řekla jo, dala mu čaj, buchty, on v tom teple usnul, za chvíli se probudil, řekl "co tady dělám? Já přece závodím.", vyběhl ven a utíkal dál - většinu toho ví od té paní, kam se přišel omluvit.

V lesích u Soběšic, nějaké čtyři kilometry před cílem, se naplnil osud dosud vedoucího Orálka - celý týden předtím promarodil s žaludkem, teď mu došly síly, Aleš Palko ho dostihl a předstihl, do cíle to udělalo dvě minuty. Čas 1:58:12 je velice kvalitní. Třetí Heczko, za ním Krejčí, pak dlouhá pauza a pětku uzavíral Ondráček, plnej dojmů ze svých zmíněných potíží.

Na 9. - 10. místě přiběhla lehounce Ivana Martincová spolu s Františkem Kolínkem - čas 2:20 i společnost tak dobrého běžce svědčí o výborném výkonu. Sledujte tu pohodu…



Na opačném konci výsledkové listiny je Pavel Košťál (r. 44, za 4:19). Šikovně vystartoval o hodinu dřív… je hodnej na rozhodčí. A ještě za ním je napsanej Aleš Borek, toho Tom Ondráček marně vyhlížel, dokud mu Aleš nezavolal z domu, že se ztratil, dostal hlaďák, vyběhl u jakési fabriky (Lachema, jiná tam není), sedl na nejbližší autobus a odjel, protože netušil, kde je a kde je cíl. To byl jediný borec co nedorazil do cíle: všem ostatním gratuluju, ostatně i jemu, protože si vyťal stejně jako všichni.

Ke značení tratí: příště si dejte pozor, letos to bylo opět dobře vyfáborkovaný, přesto dva jedinci přišli do cíle z opačné strany… to je každoroční jev. Čas jsme jim započetli, ale prodloužili si to, škoda. Přemýšlím o trvalém značení trasy, aby si ji nováčci mohli předem projít či proběhnout…

Vyhlášení bylo lehce neslavnostní, přesto se ho velká většina z vás zúčastnila a na všechny připadla nějaká ta drobnost. Slibuju, že stupně vítězů příště opět nebudou, spadá to do celkového charakteru tohoto běhu. Stejně tak kategorie: odedávna jsou tu jen dvě - podle tratí. 30 - hlavní, a 15 - ta menší. Dovolte nám držet se této tradice (stejně si to tak zas uděláme). Ženy jsou mezi muži zařazovány oprávněně, podívejte se do výsledků. Veteráni nechť si spočítají "své" pořadí z ročníků narození. Mimochodem, nejstarší - pan Holý - r.n. 41, 30 km 3:22 !!! (Ještě mám čas začít zas běhat)

Na www.madasport.com najdete výsledky i pár fotek. Trénujte, do příští Býčiny zbývá jen nějakých 360 dní!

Za pořadatele Býčiny 2005

Ivo Doušek